Náhoda

Některé z příběhů účastníků Speed dating jsou přímo osudové. Není rozhodně málo těch, kteří právě na rychlorande našli svou životní lásku, dobrého přítele a nebo manžela či manželku, zkrátka člověka, který se podstatně zapsal do jejich životů. Podobnou zkušenost má taky Zdeněk, který se na Speed dating dostal úplnou náhodu.

Šel jsem toho dne na návštěvu ke kamarádovi. Bylo mi 26 let, byl jsem už pár měsíců bez stálé přítelkyně a zrovna mě čekaly státnice. Od kamaráda jsem potřeboval půjčit skripta a věděl jsem, že je nemocný, takže jsem se u něj nechystal zdržet nijak dlouho. Nehodlal jsem totiž drahocenné dny před zkouškou proležet s horečkami. Každá hodina k učení mi samozřejmě byla dobrá.

Vypadal hůř než jsem čekal. Mezi řečí se mi svěřil, že měl na dnešek domluvené rychlorande - Speed dating, ale že v tomhle stavu tam rozhodně nemůže. Svou účast ještě neodřekl, ale platba za rande mu každopádně propadne.

"Nechceš se odreagovat? Škoda propadlého místa a peněz!" nabídnul mi, když jsem byl skoro na odchodu.

Věděl jsem o co jde víceméně z doslechu, ale nikdy mě nenapadlo na něco takového jít. Navíc jsem teď na hledání přítelkyně nijak neměl čas ani štěstí. Ale jako odreagování od učení mě to poměrně lákalo. Chvíli jsem váhal a pak odpověděl, že půjdu za něj.

Při příchodu jsem organizátorovi celou situaci vysvětlil a sdělil mu, že měl vlastně přijít někdo jiný. Myslel jsem, že s tím bude nějaký problém, ale pletl jsem se. Přišlo mi, že je spíš naopak rád, že se místo za kamaráda na Speed dating zaplnilo.

Na rande přišlo celkem 8 holek a večer probíhal pohodově, dokonce jsem se i dobře bavil! Jsem asi hodně vybíravý, protože na každé z těch dívek mi něco nesedělo. S chmurnou myšlenkou, že organizátorovi odevzdám prázdnou kartu jsem přistoupil k poslednímu stolečku, kde seděla Lenka.

Vím, že to bylo trapné, ale tak nějak přirozeně ze mě vypadla věta: "Ty jsi moje poslední naděje!" Oba jsme se tomu zasmáli a pak už jsme se smáli po zbytek těch pěti minut, které nám byly vymezeny.

Další den dopoledne už mě čekal e-mail s vyhodnocením. Jedna jediná dívka, která se mi na Speed daing zalíbila, se chtěla setkat i se mnou! I přes zvědavost a stále přetrvávající dobrý pocit ze včerejšího rande jsem zasedl k učebnicím a snažil se soustředit na povinnosti.

V den státnic, které jsem úspěšně složil, mi odpoledne přišla sms: "Cely den jsem drzela palce a ted cekam na potvrzeni, ze to pomohlo :-) Lenka."

Od toho dne spolu chodíme. Hned po státnicích jsme spolu odjeli na výlet do jižních Čech a na promoci, která se konala měsíc po státnicích, jsem ji rodičům představil jako svou přítelkyni. Po pěti měsících jsme spolu začali bydlet a na jaře to bude rok, co jsme spolu.

Během prázdnin bych ji chtěl pozvat na cestu po Římě, který nás oba hodně láká, a kde bych ji rád požádal o ruku. Kdekdo by možná namítl, že po roce chození je to příliš brzy, ale já rozhodně nemám důvod to neudělat. Nikdy jsem totiž nikoho lepšího nepotkal.

A tak mě náhoda dovedla až k Lence. Stačilo tak málo a nepotkali bychom se. Pětistovka, kterou jsem tehdy kámošovi za jeho lístek na Speed dating dal, byla rozhodně tou nešťastnější investicí, jakou jsem kdy udělal.

Zavřít okno